Hodinky, tak jak je známe dnes, mají za sebou fascinující historii trvající několik staletí. První přenosné hodiny se objevily už na počátku 16. století – byly to tzv. kapesní hodinky, často nošené na řetízku připevněném na oděv. Tyto rané hodinářské skvosty byly drahocennými šperky pro šlechtu a měly jen hodinovou ručičku (minutová přišla až později). Přesnost nebyla valná – odchylky několika hodin denně nebyly výjimkou, takže sloužily spíš jako ozdoba než jako spolehlivý měřič času. Postupem času se však hodináři zdokonalovali: v 17. století přišel kyvadlový krok a vlásek, což výrazně zpřesnilo chod hodin (odchylka se zmenšila na minuty denně). Hodinky se začaly častěji nosit v kapsách – odtud označení kapesní hodinky – protože nošení na řetízku bylo nepraktické a hodinky se tak lépe chránily.

Náramkové hodinky se zrodily na přelomu 19. a 20. století. Zajímavé je, že zpočátku byly vnímány jako ženský šperk – muži nadále preferovali kapesní hodinky. To se změnilo během první světové války. V zákopových podmínkách potřebovali vojáci rychle a bez použití obou rukou zjistit čas a koordinovat útoky, což s kapesními hodinkami nešlo. Náramkové hodinky na zápěstí se ukázaly jako nenahraditelné a armáda je začala masově používat (britské ministerstvo války je vydávalo od roku 1917 všem důstojníkům). Po válce se z vojenské nutnosti stal módní trend – muži po návratu domů pokračovali v nošení náramkových hodinek a společnost je definitivně přijala. V této době vznikají slavné značky jako Rolex (1905) či Omega, které se proslavily precizností svých náramkových chronometrů.

Ve 20. století prodělaly hodinky další revoluce. Automatický nátah (poprvé patentovaný ve 20. letech) umožnil natahovat mechanické hodinky pohybem ruky, bez nutnosti denního ručního natahování. Vodotěsné pouzdro představila firma Rolex roku 1926 (model Oyster) a ukázalo se, že hodinky mohou přežít i ponoření pod vodu. Nejdramatičtější změnu však přinesla quartzová revoluce koncem 60. let. V roce 1969 představila japonská firma Seiko model Quartz Astron 35SQ, první komerční náramkové hodinky s quartzovým strojkem. Místo setrvačky a vlásku v nich kmitá křemenný krystal poháněný baterií, což přineslo nebývalou přesnost – odchylku jen pár sekund za měsíc. Quartzové hodinky byly také levnější na výrobu a brzy zaplavily trh, což uvrhlo švýcarský hodinářský průmysl do krize (tzv. quartzová krize 70. let). Švýcaři však nakonec reagovali inovacemi i návratem k mechanickým tradicím – vznikla značka Swatch a naopak luxusní domy jako Patek Philippe či Rolex začaly více zdůrazňovat hodnotu mechanických hodinek jakožto tradičního řemeslného umění.

Současnost přináší další rozšíření možností – kromě mechanických a quartzových hodinek dnes existují i chytré hodinky (smartwatche) nabité elektronikou. Ty dokáží měřit tep, přijímat notifikace z telefonu a mnohé další, čímž rozšiřují pojem hodinek za hranice pouhého času. Zároveň ale roste obliba klasických mechanických hodinek jakožto stylového doplňku a symbolu tradice. Mnoho lidí vlastní jak moderní chytré hodinky pro každodenní použití, tak mechanické automaty pro společenské příležitosti. Zajímavostí je, že i přes pokročilou techniku zůstávají některé mechanické modely extrémně populární – například Rolex Submariner nebo Omega Speedmaster (který byl roku 1969 na ruce astronauta při cestě na Měsíc). Hodinky zkrátka urazily dlouhou cestu od masivních kapesních „cibulí“ k dnešní kombinaci precizní mechaniky a chytré elektroniky, a nadále zůstávají nejen nástrojem pro měření času, ale i módním a sběratelským fenoménem.